Poprosila jsem Evičku, jestli by se s námi nepodělila o svůj příběh. Vždycky mi byla inspirací – svou láskou k životu, odhodláním a nevyčerpatelným nadšením hledat na věcech to dobré. Dělá tenhle svět lepším místem a nebojí se sdílet své zkušenosti. Pokud právě procházíte těžkým obdobím a nevíte, kudy kam, věřte, že v tom nejste sami – a že zase bude líp.
PŘÍBĚH NAŠÍ EVY A JEJÍ PROJEKT SEBELÁSKA
Vztah k přírodě mám od mala. Dětství jsem měla celkem pěkné, i když se naši rozvedli. S mamkou a jejím přítelem a jeho dětmi jsme jezdili hodně na výlety, dovolené, hory a pak když, byla možnost chodit do turistického kroužku na střední škole, jsem vůbec neváhala. Bylo to krásné dospívání v přírodě s partou kamarádů.
Ven jsem nepřestala jezdit ani s manželem a dětmi, i když se typy výletů přizpůsobovaly jim. Fungovala jsem hlavně pro rodinu, a v té době trochu ztratila sama sebe. I když jsem si toho nebyla vůbec vědoma. Měli jsme syna a po 6 letech se nám narodila dcera. Měla různé vrozené vady (plíce, srdce, oči). Hodně jsme bojovali, byla to těžká cesta, ale plná radosti a my si plnými doušky vychutnávali vše, co pro ostatní bylo naprosto normální. Když jsme si již téměř oddechli a vše bylo nějak podchyceno, náhle zemřela. Bylo jí 2,5 roku, nečekaně, nepřipraveně… Projevila se další střevní vrozená vada, o které jsme nevěděli. Co teď? Co budu dělat, jak budu žít?
Před pár lety mi zemřela i maminka, ale to už bylo jiné. Už jsem věděla, jak smrt brát, jak ji přijmout a jak je důležité zesnulého nechat jít dle jeho rozhodnutí. Že truchlení je na místě a je potřeba. Ale i přesto se svět točí dál a život se nám nezastaví. Pochopila jsem spoustu věcí ohledně života a smrti a smrt dcery po pár letech přijala s velkou vděčností. Díky tomu jsem schopná se radovat ze života a milovat ho. Manželství se nám nakonec rozpadlo. Díky dalším vztahům jsem se čím dál víc poznávala, naučila se být sama v sobě, mít se ráda, být k sobě laskavá, otevřít se radosti, vnímat své tělo. Mít respekt k druhým a k jejich rozhodnutím, až už se týkají života či smrti. Všechno je jak má být a vše se děje z nějakého důvodu. I ty těžké situace a bolesti. Všechno má smysl.
A protože je opravdu důležité mít se rád, založila jsem Sebelásku a organizuji babské víkendy a vandry pro ženy v přírodě a předávám jim to, co žiju. Mám skvělého partnera, který mě podporuje a chci dělat práci, která mi dává smysl a naplňuje. Proto jsem se také pustila s velkou vervou do Eterniky.
Moc se těším, co všechno nám přinese .
